♥ NÁŠ PLES ♥

Ahoj :) Dnešní článek bude o Rodičovském plese 2016, ve kterém jsme my, jako deváťáci, hráli velkou roli. Tento ples se konal 15.1.2016, ale kvůli mé měsíční blogovací pauze se k němu dostávám až teď. No a teď už se jdu rozepsat o již zmiňovaném krásném večeru.
VAROVÁNÍ : BUDE TO DLOUHÝ ČLÁNEK.

Naše přípravy začínali pro mnohé z nás již v září, kdy si holky sháněly šaty, ve kterých by se onen večer cítily jako princezny. Domluva byla jasná- šaty bez ramínek a ve vlasech korunka.

V říjnu jsme začali pilně nacvičovat polonézu. I když to bylo občas lehce namáhavé (hlavně když holky trénovaly v podpatcích), taky to byla docela sranda (např. když někdo něco popletl, nebo když kluci chytali záchvaty smíchu). Trénovali jsme čím dál častěji a teprve týden a něco před plesem jsme začali nacvičovat valčík, který nám skoro vůbec nešel :D. No a týden před plesem jsme začali s pomocí rodičů zdobit tělocvičnu, kde se ples odehrával. Pojali jsme to jako "zimní království" v barvách bílé a fialové. Myslím, že se nám povedla.

14.1. mi mamka jela pro šaty, které nám paní dala celé mokré, tudíž celé odpoledne leželi u topení. Začala se mě trochu zmocňovat panika. Šaty mi neseděli tak perfektně jako v salonu. Ještě pozdě večer jsem šla s kamarádkou, která měla stejný problém s mokrými šaty ven, abychom se navzájem alespoň trošku uklidnili.

V den plesu, tedy 15.1. začala lehce vládnout nervozita.

Už od rána jsme pracovali na posledních úpravách výzdoby, vezení stolů a chystání chlebíčků (do kterých mi spadl jeden z mých nalepovacích nehtů :D, naštěstí to holky včas zjistili a přinesli mi ho)

Před obědem. když už jsme měli vše připravené, proběhla zkouška polonézy před celou školou.

Odpoledne si snad každá holka zažila ježdění ke kadeřnicím apod.

Já jsem jela jen ke kadeřnici, protože jsem se líčila sama. Kadeřnice mi vykouzlila krásný účes. Bohužel jsem byla u ní déle, než jsem čekala, takže mi zbylo na líčení asi 7 minut. S líčením jsem až tak spokojená nebyla, protože mi to na polovině fotek dělalo divné oči (možná to bylo tím, že jsem mezitím stíhala odepisovat svému tanečníkovi, se kterým jsme se bavili o tom, kdo je jak nervózní a jak nestíhám :D). Pak už zbývalo jen nasoukat se do šatů. Zavládla panika. Měla jsem neustále pocit, že mi šaty každou chvíli spadnou.

Když jsme hodinu před plesem dorazili do školy, mamka mi šaty ještě trošku poupravila, ale pořád jsem se cítila stejně "Neodtancuju to, při záklonech mi šaty určitě spadnou". Začala jsem brečet. Holky i kluci se mě snažili nějak uklidnit. Trošku mi to pomohlo. Pak jsme se šli fotit. Pár fotek vám sem dám, aby jste se mohli podívat.

Tady můžete vidět ty oči.

S tanečníkem :D

Po focení mamka usoudila, že mi šaty sundá, a zaváže mi je znovu. Potom už to bylo lepší, jenže se jí povedlo mi šaty natrhnout.

Kluci šli na kofolu a my holky jsme poprosili muzikanty, jestli by nám pustili naše písničky na polonézu. Chtěli jsme si ji zkusit v šatech, dokud tam nebudou lidi. Protože kluci písničky asi neslyšeli, tak nepřišli, a tudíž jsme tancovali jen holky, asi v půlce tančení přišla mamka, ať si to už nezkoušíme, že to umíme a ještě to zapomeneme. Já na ni vyjela se slzami v očích " Ale mě to uklidňuje!!" Znovu jsem se rozbrečela. Pak na mě vyjela mamka ať nebrečím, že tu jsem za trapku. Rozbrečela jsem se ještě víc. Potřebovala jsem si o zkusit. Jestli mi při záklonech šaty vážně nespadnou.

Potom ples oficiálně začal.

Pan ředitel pronesl uvítací proslov a my rozklepaní se začali řadit na již zmiňovanou polonézu. Zjistili jsme, že nám jedna spolužačka chybí, tak se ji vydal její tanečník hledat, naštěstí ji včas našel a my mohli začít. Většina z nás se ani neusmívala, nejspíš z nervozity a trémy. Já jsem byla rozklepaná. Snažila jsem se chodit co nejvíc narovnaná, ale měla jsem strašně moc vystrčené břicho, jako bych byla těhotná! Nikdo mi o tom neřekl. Dodnes toho strašně moc lituju a nejspíš i budu. Ve valčíku co krok, to jsem si přišlápla šaty :D No naštěstí mi nespadly, a já si je nemusela ani jednou povytáhnout.

Video z první polonézy si můžete pustit zde (a chytat se za hlavu, jak blbě to moje břicho vypadá):

A pár fotek:

Potom jsme se znovu vyfotili:

To "nejhorší" bylo za námi, tréma opadla.

Potom byl tanec s rodiči.

Chtěli jsme si ples co nejvíc užít, tak jsme pořád chodili za spolužáky, ať jdou tancovat, museli jsme je doslova tahat :D Párkrát si s námi teda zatančili.

Po půlnoci proběhla 2. polonéza.

Ta už proběhla v naprostém pořádku, nikdo už neměl trému, smáli jsme se a bylo nám jedno, že nás sleduje asi 300 lidí. Já jsem tam jednou zakopla :D a párkrát zabalancovala (kvůli podpatkům).

Po 2. polonéze muzikanti zahráli píseň jen pro nás, nikdo nevěděl co to bude. Zahráli "hříšný tanec" :D Nikdo z nás nevěděl jak má tancovat, ale nějak jsme improvizovali.

Pak hráli diskotékové písničky a kluci s námi konečně tančili.

POKUD BYSTE CHTĚLI VIDĚT VÍC FOTEK A VIDEÍ (Z DRUHÉ POLONÉZY A HŘÍŠNÉHO TANCE) KLIKNĚTE ZDE A ZDE

Potom následovala tombola. Já jsem zase nic nevyhrála (jako vždy).

Po tombole už vše probíhalo normálně, tančilo se, proběhla opilecká rvačka,..

Pak začali spolužáci odcházet, někteří beze slova, některé napadlo se alespoň rozloučit.

Já jsem zůstala do 3.00h pak jsem šla s rodiči domů. Nechtělo se mi spát, tak jsem si do 4.00h psala se spolužačkami a spolužáky dojmy a zážitky. Odpoledne se už jen uklízelo a dojídalo jídlo co zbylo.

Celý ples bych shrnula jako výborný, mám z něj krásné zážitky, ale nejradši bych ho vrátila a víc si ho užila (a chodila víc narovnaná s nevystrčeným břichem).

Chtěla bych poděkovat všem, kteří se na plese podíleli, nebo se jen přišli podívat.

Děkuji rodičům, kteří ples organizovali a hlavně spolužačkám a spolužákům, bez kterých by to nešlo. A také těm, které jsme si "vypůjčili" z nižšího ročníku, aby jsme mohli naši polonézu zrealizovat.

Ale hlavně paní učitelce, která ji s námi nacvičila.

POKUD JSTE DOČETLI AŽ SEM, GRATULUJI VÁM. MÁTE I VY NĚJAKÝ PODOBNÝ ZÁŽITEK? PODLTE SE V KOMENTÁŘÍCH :)