Někdy, když vidím ty úspěšné mladé lidi, co si žijí svůj sen, tak mě trochu mrzí, že mě naši k ničemu nevedli. K žádnému sportu nebo tak. Nemůžu jim to ale dávat za vinu, třeba ve mě prostě žádné nadání neviděli.
Ani já ho vlastně moc nevidím. Nic u čeho bych si mohla říct, že v tom vynikám. Nic u čeho bych věděla, že mi to fakt jde a že mě to naplňuje.
Samozřejmě, nějaké maličkosti by tu byly, ale jsou to věci, kterými bych se nemohla živit nebo se jim naplno věnovat.
I když jsem si vybírala střední školu, neměla jsem žádné vysněné povolání a tak jsem prostě vybrala školu poblíž, o které jsem si myslela, že mě bude bavit. Po dvou letech na té škole jsem si jistá, že to co děláme na praxích, to určitě není. Jako brigáda fajn, ale dělat tu práci většinu života si nedovedu představit.
Jenže problém je v tom, že nevím co bych si dovedla představit, že budu dělat po zbytek života a bude mě to bavit.
Pořád čekám na to, že než dokončím čtvrťák, tak mě něco chytne a já konečně najdu tu svou cestu.
A co vy? Našli jste tu svou cestu nebo ji jako já stále hledáte?
